Já předpokládám, že asi každý člověk by chtěl být vzdělaný. Samozřejmě, že výjimka potvrzuje pravidlo. Znám některé lidi, kteří se úplně těšili, až vychodí výuční obor, aby ihned mohli jít pracovat. Nebo třeba někomu ani učení nejde. A tak se nebude zajímat o učení ani o vědu. Jenomže u nás vždycky každý měl vysokou školu. Já jsem potom ani netoužila, mě sice věda a další vědní obory zajímaly. Třeba astronomie a astrologie. Ale bohužel moc mi učení nešlo. A to hlavně matematika a fyzika. Tyto dva předměty byly opravdu hrozné, za to ale oblíbený dějepis a také český jazyk a cizí jazyky mi šly. Řekla jsem si, že než abych šla studovat vědu, jako ostatní členové rodiny, tak jsem šla studovat jazykovou školu. Rodičům to naštěstí ale vůbec nevadilo. Stejně rodiče říkali, že když je dítě k něčemu nucené nebo je nucené dělat to, co mu nejde anebo co ho nebaví, tak to prý nemá ani vůbec žádnou cenu. Jednoduše dítě se nebude snažit a učení mu potom vůbec nepůjde a tomuhle já dávám za pravdu. Jenom si představte, kdybyste třeba měli studovat nějakou vědu, třeba medicínu nebo něco podobného, a potom by vás to nebavilo. Jak byste se zachovali? Šlo by vám to? Myslím si, že by vás to nebavilo a že byste každé ráno do školy anebo na praxe vstávali úplně s odporem. Znám některé lidi, kteří byli donuceni k tomu, aby studovali tu a tu školu a vystudovali vědu anebo jiné učební obory a podobně. Vždycky to dopadlo tak, že potom třeba po dvou nebo po třech letech museli odejít, protože jim to nešlo anebo měli úplně špatné známky. Nebo si už jednoznačně stáli za svým, že tohle dělat nebudou a že přestoupí na jinou školu. Já jsem vystudovala tedy historii. Musím uznat, že mě to baví, i když se zajímám ještě o astronomii, tak věda je můj koníček a také učím na jedné střední škole dějepis.