Ano, zahrada může být také velikým sadem se spoustou stromů. Jistě jste již někdy nějaký takový viděli. Inu, je to radost, pokud si tak mezi nimi chodíte a těšíte se na úrodu. Hlavně na podzim je zde pravý ráj. Nádherně zabarvené listí a k tomu spousta plodů. Pokud se majitel o vše řádně staral, jsou jistě zdravé a vynikající. A je jedno, zda jsou to jablka, hrušky nebo cokoli jiného. Možná tomu nebudete věřit, ale kdysi se na podzim také pálilo listí. Z každé zahrádky, z každého sadu se dýmilo a kouřilo a mělo to něco do sebe. Prostě to do toho období patřilo a nikdo se nad tím nijak nepozastavoval. Potom však přišlo období, kdy se to najednou nesmělo a lidi začali bláznit. Listí se nepálilo, ale někam odváželo nákladními automobily. Zcela jistě to bylo ekologičtější. Tím pádem se ovšem další generace připravily o požitek pečených brambor, které se do listí naházely a pak se ještě v horkém popelu vyhrabávaly klacky ven. Nu a začalo se hodovat. Někdo došel pro sůl a panečku, to byla věc. Všichni byli špinaví jako ta prasátka, ale šťastní a spokojení. Nic na světě nechutná lépe. Podzim je vůbec čarokrásná věc. Spousta lidí jej považuje za nejkrásnější dobu celého roku.I když možná trošičku smutnou. Takovou nostalgickou. Na zahrádkách se už nevysedává moc dlouho, protože je brzy tma. Nyní ještě dříve co některý mudrlant s vysokou školou vymyslel posunování hodin. Dělají se už jen drobné práce, odklízí se, co není již k potřebě a zahrádky se chystají na zimu. Ani ta již dávno není to, co bývala kdysi a co my známe z vyprávění našich babiček a dědečků. Kdo máte nějakou zahradu, važte si toho. Pečujte o ni a když to bude jen trochu možné, zůstávejte tam co nejdéle. Jste tam vlastně také součástí přírody, která by zůstala sama sebou, nebýt člověka. Doufejme, že ten snad dostane rozum a přestane ji ničit.